Globální a rozvojová témata ve školní praxi

Témata globálního rozvojového vzdělávání, vzdělávání pro udržitelný rozvoj a environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty mají v současnosti ve školních vzdělávacích programech základních a středních škol své stálé místo. Jak v základních, tak ve středních školách převažuje začlenění těchto témat do několika předmětů, což odpovídá jejich průřezovému charakteru. Nejčastěji jsou tato témata začleňována do společenskovědních a přírodovědných předmětů. Projektová výuka je častěji využívána v základních školách, naopak střední školy častěji realizují výuku globálních a rozvojových témat formou samostatného předmětu.

Školy využívají také projekty a programy externích subjektů, mezi nimiž převažují centra a střediska ekologické výchovy a další neziskové organizace na lokální úrovni. Z projektů převažuje realizace školních a třídních projektů, zejména v rámci Dne Země, a dalších projektů s ekologickou tematikou (třídění odpadů, sběr, ochrana životního prostředí).

V základních a středních školách jsou jevy sledované v souvislosti s globální a rozvojovou problematikou vzájemně provázané. Školy, které jsou aktivní v jedné oblasti, jsou aktivní také v dalších oblastech (např. školy, které mají ustavenou funkci koordinátora pro začleňování globálních a rozvojových témat nebo se zapojují do projektů v této problematice, realizují častěji ekologická opatření v provozu školy, ve vyšší míře se účastní dalšího vzdělávání a ve výuce využívají vyšší počet různých metod a forem nebo pomůcek či materiálů).

Globální rozvojové vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj častěji nacházejí uplatnění při vzdělávání starších žáků, ve větší míře jsou zastoupeny v plně organizovaných základních školách a ve středních školách.

Pozitiva i negativa ze školní praxe

Dle zjištění České školní inspekce lze poukázat na několik pozitivních, ale i negativních stránek v procesu vzdělávání žáků v globálních a rozvojových tématech:

• Poměrně vysoký podíl škol se profiluje globální a rozvojovou problematikou ve svém školním vzdělávacím programu.
• Do vzdělávání v globálních a rozvojových tématech jsou zařazovány různé druhy metod a forem výuky.
• Ve výuce globálních a rozvojových témat je využívána široká škála různých pomůcek a materiál.
• Ekologizace provozu či fair trade výrobky jsou uplatňovány téměř ve třech čtvrtinách středních škol.
• Ve školách je větší důraz kladen na environmentální/ekologická témata ve srovnání s ostatními tématy.
• Aktivizující participativní metody, které kladou vyšší nároky na vlastní inciativu žáků (např. projektová výuka, řešení problémů, simulační hry, místně zakotvené učení, badatelsky orientované vyučování), jsou využívány pouze v malém podílu škol.
• Do dalšího vzdělávání se v této oblasti zapojuje nízký počet škol.
• Problematika humanitární pomoci a rozvojové spolupráce (tj. jedné ze čtyř oblastí, do kterých jsou zařazena hlavní témata stanovená Národní strategií) je do výuky zařazována v nižší míře.
• Pouze polovina základních škol má ustavenou specializovanou funkci zaměřenou na koordinaci globální a rozvojové tematiky; prostor pro zlepšení se nabízí také z hlediska míry proškolení těchto specialistů.

Co říci závěrem?

S ohledem na výše uvedené okolnosti by bylo dobré, aby školy kladly vyšší důraz nejen na environmentální problematiku, ale také na další globální a rozvojová témata. Více se věnovaly tématům souvisejícím s propojeností světa, aktuálnímu dění a problematice rozvoje a propojování globálních a rozvojových témat s lokálním děním.

Aby byla výuka pro žáky podnětná, bylo by vhodné využívat ve větší míře aktivizující metody a formy výuky a pokračovat v zapojování škol do kvalitních projektů či programů externích subjektů. Je otázkou na zvážení pro vedení škol, zda by nebylo vhodné ve vyšší míře ustanovovat ve školách funkci koordinátora pro začleňování globálních a rozvojových témat a podporovat jejich další odborné a metodické vzdělávání.

Čerpáno z Tematické zprávy ČŠI Vzdělávání v globálních a rozvojových tématech v základních a středních školách, Praha, červenec 2016.

Mgr. Jana Zámečníková
školní inspektor, ČŠI Zlínský kraj