Jsme na jedné lodi – na jedné planetě

Ve dnech 16. až 20. července 2018 pořádal NIDV Letní školu globálního rozvojového vzdělávání (GRV), které se zúčastnili učitelé, pedagogové volného času i pracovníci neziskových organizací. Cílem kurzu bylo seznámit účastníky s problematikou výchovy k občanství v místních a celosvětových souvislostech, prohloubit jejich znalosti zvláště v oblastech mediální a ekologické výchovy a motivovat je k aktivní angažovanosti v této oblasti. Kromě přednášek a konzultací měli účastníci možnost absolvovat praktické ukázky lekcí využitelných při práci s dětmi a sdílet vzájemně své zkušenosti.

Zajímaly nás jejich názory, a proto jsme několik účastnic tohoto kurzu požádali o rozhovor, který si můžete přečíst zde:

Mgr. Petra Mačková

Vzpomínáš si na svoje první setkání s termínem globální rozvojové vzdělávání? Jak na tebe působil tehdy – a co dnes?

Na to si vzpomínám moc dobře, viděla jsem nabídku Arpoku na jednodenní seminář týkající se právě tématiky GRV. A aniž bych si tenkrát tento termín definovala přesněji, připadal mi sympatický. Asi by se dal vymyslet český ekvivalent, ale mě tento termín nijak neruší, myslím, že vystihuje svou vlastní podstatu poměrně dobře. Mimochodem zmíněného semináře jsem se zúčastnila a od té doby jsem věděla, že tudy cesta vede.

Tvoje původní specializace je německý jazyk. Jak odtud vedla tvoje cesta k tomu, co se označuje jako globální rozvojové vzdělávání? Máš s ním nějaké konkrétní zkušenosti buď přímo ze školy, kde působíš, nebo i odjinud?

Moje specializace není jen němčina, ale i latina, klasická filologie. Jazykovědec se tak nějak vždy zabývá i kulturou a myšlením obecně. (A když se k tomu přidají zájmy jako religionistika, etika, feministická teologie, ekologie nebo alternativní ekonomické systémy, ke GR tématům už to nemá moc daleko.) V současnosti učím na střední škole při výchovném ústavu všechny všeobecné předměty. To poskytuje poměrně dostatečnou volnost v začleňování GRV do výuky. Výborně se díky ní propojují jednotlivé předměty.

Přijde ti tahle oblast výchovy důležitá? A proč hlavně?

Ano. Už jen z praktického hlediska. Jsou to totiž velmi často témata, na která žáci slyší. Jde o současnost, a tedy i o ně samotné. Jsou to dynamické záležitosti, u kterých lze diskutovat a řešení teprve hledat, dávají prostor uvědomovat si formování svého vlastního myšlení, názorů, ale hlavně také etických postojů. Umožňují profilovat sebe sama jako osobnost, vědomě a s vlastní odpovědností za to, co a jak se děje. Což s sebou na druhou stranu nese i úskalí, především v názorové autoritativnosti vyučujícího. To je ale otázka profesionality.

Na právě skončené Letní škole GRV, kterou zajišťovala skupina pro neformální vzdělávání NIDV, jsi byla nepřehlédnutelnou účastnicí. Vidíš nějaký konkrétní přínos své účasti na této letní škole pro sebe osobně a pro tvou další činnost?

Pro mě bylo velkým zadostiučiněním už jen to, že se takové akce konají. Že je to téma, se kterým se počítá, kterému se dostává pozornosti a které je podporováno i v oficiální sféře. Nepovažuji to za samozřejmost, proto pevně doufám, že tomu tak bude i nadále. Samotná letní škola byla plná inspirace a jen mě utvrdila v tom, že začleňovat do výuky témata, která snad na první pohled nesouvisejí s přesným zadáním školních osnov, podporovat samostatné myšlení žáků a vnášet etické problémy je nejen pro mě, ale i pro řadu dalších lidí něco, v čem má smysl pokračovat.

Jak by podle tebe mělo vypadat takové optimální uvádění pedagogů do oblasti GRV?

To je otázka. Prvním předpokladem je podle mě osobní zájem pedagoga. Pokud je tato podmínka splněna, je vyhráno. Dnes je k dispozici řada velmi dobrých materiálů vytvářených různými neziskovými organizacemi, včetně dokumentů, metodik, soutěží a jiných aktivit. Ale je to pořád jen ve sféře jakési dobrovolnosti. Pro mě jsou GR témata důležitá, protože jsme to my všichni včetně našich žáků, kdo obsah těchto témat tvoří, my je prožíváme, jsme jimi ovlivňováni a také je ovlivňujeme – a tím vědomě nebo nevědomky tvoříme budoucnost.

Co si myslíš o možnosti čerpat z oblasti neformálního vzdělávání a výchovy praktické podněty pro působení ve škole?

Přínos může být velký. Ale člověk pak musí být připraven na nabourávání systémového rázu a nedostatek času. Pak už hodně záleží na kolektivu a vedení.

Co ti v souvislosti se současným stavem školství dělá největší starosti?

Politické zneužívání. Neochota k zodpovědnosti, diskuzi a sebereflexi. Což je asi obecný problém.

Andrea Chalupníková

Vzpomínáš si na svoje první setkání s termínem globální rozvojové vzdělávání? Jak na tebe působil tehdy – a co dnes?

První setkání s tímto pojmem si úplně přesně nevybavím, ale myslím si, že to bylo na nějaké konferenci Člověka v tísni. Bude to možná už osm, nebo i deset let. Tenkrát to pro mě byl nový neznámý odborný pojem a řekla jsem si, že si budu muset pořádně nastudovat, co se pod touto zkratkou vlastně skrývá 😀

Přiznám se, že název na mě působí pořád trošku odtažitě, ale obsah už vnímám jako přirozenou součást svého života. Osobního i profesního. Hodně jsem se v této oblasti posunula i díky studiu koordinátora environmentální výchovy, na které moc ráda vzpomínám. Mám z toho období řadu přátel, se kterými jsme v kontaktu, spolupracujeme a vzájemně se inspirujeme.

Ty působíš v jednom z největší středisek volného času – brněnských Lužánkách. Jaké možnosti pro podporu toho, co se nazývá globální rozvojové vzdělávání máte? Už s ním máš nějaké konkrétní zkušenosti buď přímo z Lužánek nebo i odjinud?

Díky tomu, jak velkou organizací Lužánky jsou, máme možnost oslovovat velké množství dětských i dospělých klientů, kteří navštěvují naše kroužky, kurzy, výukové programy, nebo akce pro veřejnost.  Kromě spolupráce s organizacemi jako již zmiňovaný Člověk v tísni nebo společnost Na Zemi, u nás funguje i dobrovolnické centrum DC67, které pořádá různé osvětové aktivity, nebo Městský parlament dětí a mládeže. Každoročně také organizujeme v rámci festivalu Jeden svět filmové projekce a přednášky pro školy.

Přijde ti tahle oblast výchovy důležitá? A proč hlavně?

Tahle oblast výchovy mi rozhodně přijde důležitá. Oblasti a témata, která GRV obsahuje, se bezprostředně týkají každého z nás, ale spousta lidí si to stále neuvědomuje. Nedochází jim, že jsme na jedné lodi – na jedné planetě.

Na právě skončené Letní škole GRV, kterou zajišťovala skupina pro neformální vzdělávání NIDV, jsi patřila k nejvýraznějším osobnostem. Vidíš nějaký konkrétní přínos své účasti pro sebe osobně a pro tvou další činnost?

Bylo to pět velmi příjemných a zároveň intenzivních dní, děkuji, že jsem mohla být součástí. Mě osobně na takových akcích těší zjištění, že existují lidé, kterým není lhostejné to, co se okolo nich, ale i na druhé straně planety děje. Že jsou lidé ochotni o věcech, dění a souvislostech přemýšlet a diskutovat, že jsou ochotni se v této oblasti vzdělávat a předávat své poznatky a zkušenosti dál. Ať už jsou to lektoři, nebo účastníci samotní. Ráda jsem poznala lektory a těším se na budoucí spolupráci, kterou už jsem s některými z nich započala.

Jak by podle tebe mělo vypadat takové optimální uvádění pedagogů do oblasti GRV?

Myslím si, že taková letní škola je ideální způsob. Spíše než teorie, jsem zastáncem praktických ukázek lekcí, sdílení vlastních zkušeností a příkladů dobré praxe. To si myslím funguje jako dobrý startovač pro vlastní aktivity.

Mgr. Adéla Kluchová

Vzpomínáš si na svoje první setkání s termínem globální rozvojové vzdělávání? Jak na tebe působil tehdy – a co dnes?

Témata, kterými se GRV zabývá, jsem znala coby absolventka studia geografie spíše z té odborné stránky. Po absolvování Letní školy GRV jsem nadšená z toho, jaké existují nástroje pro jejich přiblížení školákům, že je o problematiku zájem a jací skvělí lidé s těmito tématy pracují.

Máš už nějaké vlastní zkušenosti s tím, co se nazývá globální rozvojové vzdělávání? Jaké?

Nepracuji ve školství a s GRV jako takovým jsem se poprvé setkala až na Letní škole.

Co tě vedlo k tomu, že se přihlásila na naši Letní školu GRV?

Letní škola GRV mi byla doporučena. Témata GRV jsou mi odborně blízká a věřím, že osvěta nejen mezi žáky, ale i dospělými, má v dnešní době obrovský smysl a význam.

Na právě skončené Letní škole GRV, kterou zajišťovala skupina pro neformální vzdělávání NIDV, jsi patřila k velmi aktivním účastnicím, zvláště pokud se týkalo mediální výchovy. Jak myslíš, že jsou na tom dnes děti a mladí lidé s mediální gramotností? Nač bys ty kladla hlavní důraz a proč?

Podle mého názoru jsou dnešní děti a mladí lidé obecně velice zdatní konzumenti médií, navíc například sociální sítě tvoří nedělitelnou součást jejich života, volného času, a do určité míry i osobní identity. Informací dostávají však takové množství, nad kterým nemají kapacitu hlouběji se zamyslet, vnímají je povrchově. Důraz by proto měl být podle mě kladen na schopnost informace filtrovat a vybírat ty důvěryhodné, přínosné a inspirativní. A také na schopnost umět si od (masových) médií odpočinout.

Vidíš nějaký konkrétní přínos své účasti na letní škole pro sebe osobně a pro tvou další činnost?

Pracuji v neziskovém sektoru, takže se s tématy GRV budu i nadále intenzívně potkávat. Má práce spočívá zejména v komunikaci s veřejností a dárci. A nejen odborné znalosti, ale především způsoby jejich komunikování, které jsem se dozvěděla právě na Letní škole GRV, se mi v práci budou zcela jistě hodit.

Jak by podle tebe mělo vypadat takové optimální uvádění pedagogů a případně dalších dospělých zájemců do oblasti GRV?

O tom nemám přesnou představu. Vím ale, že tato Letní škola zanechala na účastnících veliký dojem.

Ty jsi měla na letní škole psí průvodkyni, také už dlouho jezdíš na koni. Jaký je podle Tebe dnes vztah lidí ke zvířatům? Myslíš, že i tohle patří do oblasti globálního rozvojového vzdělávání?

Myslím si, že tato problematika do GRV jednoznačně patří. Obávám se, že většina lidí dnes vnímá roli zvířat tak, že tu zvířata jsou pro nás, nikoliv, že planetu sdílí s námi a mají proto právo žít také důstojný a plnohodnotný život. Hospodářský význam zvířat je nepopiratelný, jsem však přesvědčená, že jsme v dnešní době schopni zajistit daleko důstojnější podmínky pro život, než jaké reálně mnoho domestikovaných zvířat zažívá. Jen je potřeba vůle.

Obávám se, že vztah lidí k volně žijícím zvířatům je formován vidinou zisku. Jejich prostředí je ničeno pro komerční účely a exotické druhy hojně obchodovány na černém trhu. Stále je však na světě také mnoho lidí, kteří se zabývají ochranou zvířat, a já doufám v jejich úspěchy.

Jakým směrem by se měla zaměřit osvěta k téhle problematice u nás, aby to mělo časem nějaký skutečný dopad na smýšlení a jednání lidí?

Cestu vidím v osvětě, ve vedení již malých dětí k úctě k životu. A také k respektu k jednotlivým potřebám různých druhů. Že hladit ochočeného králíčka, pokud se příliš nebojí, je v pořádku, ale tygr je šelma a jako kotě by si měl hrát s mámou a sourozenci, a nikoliv být vystavován jako hračka člověku.

Důležité je o problematických tématech diskutovat a vynášet je na světlo. Mnozí lidé podporují nehumánní chování ke zvířatům nevědomky, například koupí produktů, u kterých jednoduše neví, co se za jejich produkcí skrývá. Když se k takovému člověku patřičné informace dostanou, mnohdy sám od sebe své chování do budoucna změní.

Je nutné vytvořit dostatečně silné přesvědčení široké veřejnosti v tom smyslu, že je nějaká praxe špatně. Pak mohou začít humánnější přístup prosazovat velcí hráči, jako například nyní obchodní domy zavazující se neprodávat vejce z klecových chovů. Je nutné komunikovat s firmami a politiky a v konečném důsledku se zasadit o trvalé změny v legislativě.

Jsem optimistou, věřím, že je naše společnost na dobré cestě k uvědomělejšímu a ohleduplnějšímu vztahu ke zvířatům.